V JEDNOTĚ SVORNI
Pořekadlo “Co mě nazabije, to mě posíli“, snad nejlépe vystihuje historické
peripetie anglického gigantu FC MANCHESTER UNITED. Nejpopulárnější fotbalový
klub na světě, který má své spolky příznivců i v Keni, Paraguayi nebo Číně, už
nekolikrát hleděl tváří v tvář úplné zkáze, ale vždy se dokázal zvednout.
Silnejší a zocelenější než předtím. Dnes stojí po fotbalové, hospodářské i
organizační stránce na svém vrcholu. Přivítali jsme možnost nahlédnout do jeho
složitého soukolí při příležitosti přátelského utkání, které odehrála na
slovutném stadiónu Old Trafford pražská Slavia.
SMRT NA KONCI RANVEJE
Patřičného uznání se dočká jen to, co má tradici. A na tradice je Anglie kadet.
Tím spíš pak její klenot mezi kluby, které se věnují hře, již dala světu. Muzeum,
mapující pohnutý vyvoj Manchestru United, přivítalo své první návštěvníky před
jedenácti lety. Na třista meterech čtverečných, které představují pouhý zlomek z
celkového areálu stadiónu Old Trafford, probíha fanouškúm před očima díky
fotografiím, trofejím a videozaznamúm více jak sto deset let úspěchú, triumfú,
ale i zklamání a tragedií. Manchester United vznikl v roce 1902 na troskách
zkrachovalého Newton Heath. Zakladatelé se rozhodli pro název United – jednotný,
který měl vyjádřit, že se v něm sešli všichni, kdož neměli nic společného s
městským rivalem City. Na zbrusu nový stadión Old Trafford se v roce 1910
stěhoval Manchester United už s ligovým i pohárovým vítězstvím v kapse. „Tehdy
stál pozemek šedesát tisíc liber. Dnes má cenu čtyřicet pět miliónu,“ mne si
ruce jeden z organizačních pracovníku Bob Leetch. K pilířúm tehdejší jedenáctky
patřil William Meredith, předchúdce stařešiny Stanleyho Matthewse. K soutěžním
utkáním vybíhal i ve svých padesáti letech, jeho roční gáže činila padesát pět
liber. Teddy Sheringham, nejlépe placená hvězda současných Red devils, rudých
ďáblú, jak bývají United nazývaní, vyinkasuje za stejné období milión tři sta
tisíc. Letecké nálety během druhé světové války Old Trafford takřka srovnaly se
zemí. Potřebné prostředky na jeho rekonsrtukci poskytl právník John Hardman,
který dosadil do funkce manažera Matta Busbyho. Tento ryšavý Skot před válkou
hrál za sousední Manchester City a do Unitedu přišel s jasnou vizí a novými
metodami. Stal se pionýrem v budování sítě vyhledávačú talentú ze všech koutú
britského souostroví. Těm nejlepším neváhal dát šanci v prvním mužstvu. Tak
získal jeho tým přezdívku Busby´s Babies, kterému všichni věštili slibnou
budoucnost. Předpovědi by se zřejme naplnily, kdyby… Kdyby nepřišla další zlá
chvíle. Šestého února 1958 se výprava Manchestru United vracela z odvetného
zápasu čtvrtfinále PMEZ /Pohár Mistrú Evropských Zemí, terajší Lize Mistrú/ v
Bělehradě, kde s tamní Crvenou Zvezdou uhrál postupovou remízu 3:3. Po
mezipřistání v Mnichově se však nepodařilo kapitánovi letadla ani jedou dostat
stroj do vzduchu. Třetí neúspěšný pokus ukončil náraz do budovy za asfaltovou
dráhou. V hořících troskách zemřelo osm hráčú, stejný počet novinářú a sedm
funkcionářú. Mezi těmi šťastnějšími byli Busby i Bobby Charlton, kterého našli v
bezvědomí připoutaného k sedačce padesát metrú od nehody. Upomínky na tuto
krutou hříčku osudu lze vidět v Trafford Parku skoro všude. „Tato katastrofa je
cítit v našem klubu dodnes. Jako by se vše událo před měsícem. Zvlášť skličujíci,
truchlivá atmosféra přichází vždy s výročím. To se z vitálního velkoklubu stává
smuteční shromáždění,“ naznačuje pravý obránce a irský reprezentant Dennis Irwin
možnou příčinu pravidelného herního poklesu United po Novém roce.
GEBÍR SKOTÚ NA ÚSPĚCHY
Až kýčovité satisfakce, jakoby vystřižené ze scénáře holywoodského slaďáku, se
Busby, Charlton a s nimi celý klub dočkal deset let po mnichovském zmaru. United
v roce 1968 zdolali v prodloužení Benfiku Lisabon 4:1 a získali tak poprvé a
zatím i naposled Pohár mistrú. Kromě Bobbyho Charltona, anglického reprezentanta
a mistra světa, který byl vyhlášen v roce 1966 najlepším fotbalistou Evropy, se
honosili nálepkou hvězdy i Skot Dennis Law a reprezentant Severního Irska George
Best. Law získal Zlatý míč v roce 1964, Best o čtyři roky později. Ani tentokrát
však nebylo United přáno radovat se dlouho. V roce 1974 vážený klub dokonce
sestoupil do druhé divize, a i když v ní pobyl jen pouhý rok, na další ligový
úspěch musel čekat dlouho. Až do příchodu dalšího Skota. Alexe Fergusona. Muž,
nápadně připomínající inspektora Taggarta z úspěšného televizního seriálu, začal
sbírat manažerské ostruhy v East Stirlingshire, skromném účastníkovi druhé
nejvyšší skotské soutěže. V ní triumfoval s týmem Saint Mirrenu a o stupínek výš
se mu to samé povedlo i s FC Aberdeen, který navíc v roce 1983 dovlekl k
vítězství v PVP. Nakrátko si oskoušel i post trenéra skotského reprezentačního
výběru, any v roce 1986 přišel na Old Trafford. Busbyho odkaz následuje
dokonale. Tým doplňuje jak mladíky z vlastních zdrojú, tak věhlasnými jmény z
ciziny. V počátcích se United pod jeho vedením v lize hledali, první úspěchy
získali v pohárových soutěžích. Vklad triumfu v Anglickém poháru z roku 1990
dokázal zúročiť o rok později i v zisk PVP, kde na jeho štítě zústala Cruyffova
nabitá Barcelona. Oním elementem nezbytným k proražení v Premiership League se
ukázal nákup Erika Cantony v létě 1992, kdy právě pozvedl na piedestal
anglického mistra prúměrný Leeds United. Kontroverzní Francouz jako správny
kapitán dokormidloval červený koráb během pěti let čtyřikrát do přístavu se
jménem Mistr Anglie a zanechal tak nesmazatelný zápis v nejúspěšnější kapitole
United. Když letos v létě oznámil konec své hráčské kariéry, propadli jeho
fanoušci depresím. Ale ne na dlouho.
PÉČE O FINANCE
Malověrectví se totiž mezi početnou rodinou vyznavačú Rudých ďáblú nenosí.
Nezáleží na barvě pleti, věku, pohlaví či vyznání, s oblečenou replikou dresu
nebo s obličejem vypěkněným malúvkou chodí na Old Trafford skoro každý. Hlavně
děti před každým domácím zápasem čekají na hráče, kteří přijíždějí jakoby podle
přesně stanoveného harmonogramu a po odevzdání svého automobilu do rukou člena
ochranky si většinou najdou chvíli na poskytnutí autogramu. Péče o příznivce je
v Manchesteru United příkladná. Právě jejich peníze totiž představují značnou
část příjmú na klubové konto. Ať už ze vstupenek, neboť na Old Trafford nelze
povětšinou sehnat lístek na přátelák, natožpak soutěžní utkání, ale i z prodeje
suvenýrú. V areálu Trafford Parku se nacházejí hned dva ráje pro milovníky
fotbalových suvenýrú – veliký Superstore a ještě větší Megastore, oba
napěchovány replikami dresú, bundami, klíčenkami, vonnými stromky, fotografiemi.
Zkrátka věcmi, na kterých Manchester United vydělá třicet miliónú liber ročně.
Fanoušek z daleka múže zabít čas před výkopem organizovanou prohlídkou celého
areálu s prúvodcem, na které se dozví o stadiónu, který momentálně pojme padesát
pět tisíc divákú, úplně vše. Trávník na Old Trafford vyhřívají trubky s teplým
vzduchem, velmi dúmyslný drenážní systém podporuje i bombírováni hrací plochy.
Její nejvyšší bod se nachází ve středovém kruhu a od něj se směrem k postranním
čarám trávník svažuje. O přestávce se na něm objeví desítka pořadatelú se
zvláštními vidličkami, s jejichž pomocí zapracovávají vykopnuté drny zpět do
travnatého porostu. Stejně pečlivé pozornosti se dostane i samotným divákúm,
kteří jsou na svá místa uváděni jako v divadle. Mladí pořadatelé, muži i ženy,
púsobí za všech okolností klidně a příjemně. S případnými výtržnostmi si totiž
nemusejí zatěžovat hlavu. Stadión múže být v případě nutnosti vyprázdněn za
dvanáct minut, přehled o dění v jednotlivých sektorech zajišťuje třiadvacet
kamer. Stan Lewis, jeden z mužú, kteří monitorují utkání, s vyrovnaným hlasem
říka: „Tomu, kdo by chtěl zlobit, to dokážeme rychle znepříjemnit. Sebereme si
jeho otisky a foto a na rozloučenou mu sdělíme, že na Old Trafford se už v
životě nepodívá.“ Přímo na stadiónu jsou tři cely předběžného zadržení- pro muže,
ženy a mladistvé.